Douro

Údolí Doura je podle mě nejkrásnější vinařský region v Portugalsku a na přední příčky se řadí určitě i v mezinárodně. Krásné terasovité vinice ve strmých kopcích jsou od roku 2001 na seznamu UNESCO. Což samo o sobě svědčí o unikátnosti tohoto regionu. V roce 1756 markýz De Pombal nechal region vymezit žulovými kameny a Douro se tak stalo prvním demarkovaným (vyznačeným) vinařským regionem na světě. V minulosti se tu pěstovaly hlavně hrozny na slavná portská vína.

Dnes se místní vinaři velmi úspěšně pustili do produkce kvalitních suchých červených i bílých vín. Obhospodařování vinné révy tu je však stále extrémně náročně. Veškerá sklizeň díky strmým kopcům musí probíhat ručně. Vinaři se tu potýkají s extrémním horkem v létě, v zimě naopak s mrazem. Velká teplotní výkyvy jsou i mezi dnem a nocí. Paradoxně vinné révě tyto podmínky perfektně vyhovují. Z podloží tu převažuje břidlice. Některé keře vinné révy jsou zakořeněné i více než 8 metrů pod zemí. Díky nedostatku vody je vinná réva ve stresu a hledá hluboko vodu hodně hluboko v podloží. Terén je hodně členitý, a proto ani sousední vinaři nevyrobí stejná vína,  v tom spočívá obrovská rozmanitost zdejších vín. 

I v Douru ale narazíte na velké rozdíly v kvalitě vín. Region se totiž dělí na tři subregiony: Baixo Corgo (dolní Douro), Cima Corgo (střední Douro) a Douro Superior. Převážná část vinici na výrobu kvalitních portských vín je umístěna poblíž města Pinhao v subregionu střední Douro. Velký potenciál do budoucna má podle odborníků extrémně suchý subregion Douro Superior. Minimum srážek a extrémní horko jsou ideální pro výrobu fantastických červených vín. Naopak bílé odrůdy bývají vysázeny ve vyšších nadmořských výškách kvůli zachování svěžesti a kyseliny. Třetí subregion - dolní Douro, je mnohem bohatší na dešťové srážky a není tak ideální na produkci kvalitních suchých vín. Nejčastěji tam narazíte na levnější stolní vína nebo na levnější produkci portských vín.