Plánujete cestu do severního Portugalska? V tomto průvodci vás provedu naším třítýdenním jarním výletem po krásných městech na severu jako jsou Braga, Guimarães, Viana do Castelo a srdci vinařského regionu Vinho Verde, Ponte de Lima. Najdete v něm nejen naše dojmy a zkušenosti z cest, ale i konkrétní praktické tipy – od spolehlivého půjčení auta přes parkování zdarma až po to, kterým turistickým pastem se raději vyhnout. Zjistěte, kde ochutnat nejlepší tradiční jídlo a proč dát šanci lokálnímu vínu z odrůdy Loureiro.
Na sever Portugalska jsem se chystala už několikrát, ale klaplo to až letos na jaře (2026). To jsme měli možnost strávit na severu a v Portu celé tři týdny. Malou odbočku jsme si udělali ještě na Passadicos de Paiva, ale o tom vám povyprávím v samostatném článku. V tomto článku se podíváme společně do měst, která jsme na severu navštívili. Připravím pro vás ale i samostatný článek o národním parku Peneda Geres.
Cesta a půjčení auta: Jak vyřešit autosedačku
Letenky jsme měli koupené z Prahy do Porta s přestupem v Lisabonu. Letěli jsme s TAP Portugal. I letos to bylo časově trochu nahnutý. I když jsme měli času na přestup původně dost, tak byl ten přestup nakonec jen tak tak, protože nás nechali sedět skoro hodinu v letadle na letišti v Praze. Všechno ale nakonec klaplo a my mohli vyrazit objevovat sever země. Auto jsme si tentokrát půjčili od společnosti Carfast. Nabrali nás na letišti a dovezli kousek dál do jejich kanceláře. Sedačku pro Artura jsme se rozhodli koupit skládací do kufru. Vyšla nás stejně jako kdybychom si jí na těch 14 dní, co jsme měli auto, půjčili. Celkově cena za půjčení auta byla v porovnání s EUROPCAR výrazně nižší. Vše proběhlo bez problémů, takže půjčovnu můžu s klidem doporučit.
Viana do Castelo: Historie, nadýchané koblihy a jedna turistická past
Naším prvním cílem bylo pobřežní město Viana do Castelo. Tady jsme si vzali hotel na jednu noc, abychom si mohli druhý den město prohlédnout. Cesta z letiště do Viana do Castelo nám trvala přibližně hodinu. Stavili jsme se cestou ještě na pizzu v Pizza D´Artista v Póvoa de Varzim. Původně jsme chtěli udělat zastávku v Pizzeria Di Pippo, ale měli beznadějně obsazeno. Pizzerie jsme hledali přes aplikaci The Next Slice, kde najdete pravé neapolské pizzerie.
Ve Viana do Castelo jsme bydleli v hotelu Laranjeira se snídaní v centru města s možností parkování. A co je ve Viana do Castelo k vidění? Malebné uličky, kterými prochází poutníci mířící do Santiaga de Compostela. Na břehu řeky Lima najdete poklidnou promenádu s parkem a dětským hřištěm. Vyzkoušet musíte místní koblihu v cukrárně Manuel Natário. Tahle cukrárna peče koblihy už od roku 1954 a stojí se tu na ně fronty. Vezměte si hotovost, nedá se tu platit kartou. Ale kobliha stojí za to. Je nadýchaná a plněná tradičním žloutkovým krémem. Za návštěvu stojí i malý podnik Calamaria, kde se zastavte na kávu.
Ve městě kotví také loď Gil Eannes, která byla vyrobená v roce 1955 přímo ve Viana do Castelo. A dnes je z ní muzeum. Dřív sloužila jako nemocnice a zdravotní doprovod pro lodě lovící tuňáky v oblastech kolem Grónska. Na lodi je vybavená nemocnice. Najdete tu operační sál, nemocniční pokoje, podívat se můžete do strojovny nebo kajuty kapitána. Nahlédnout můžete i do lodní kuchyně nebo skladu potravin. Vstupné je 5,5 eura pro dospělé a pro děti do 6 let je zdarma. Hned vedle lodi je velké veřejné parkoviště, které je zdarma.
Pozor si dejte na turistickou past, do které jsme se my chytili. Naproti lodi je restaurace s celkem hezkou předzahrádkou a aktivním lapačem hostů. Pán byl příjemný, kluci dostali letáček než jsme šli na loď. Tak jsme tam zašli a objednali jsme si dvě ryby. A musím říct, že takhle se teda málokdy necháme nachytat. Ryba stála okolo 750 Kč. Doba přípravy byla skoro hodinu, obloha tristní a ryba za ty peníze taky žádná sláva. Během čekání jsme zjistili, že má restaurace hodnocení 1,6. Na to se normálně díváme než někam vlezeme. Teď jsme to ale neudělali asi proto, že jsme si říkali menší městečko, tak není potřeba být tolik obezřetní ale byla to velká chyba. Restaurace se jmenuje Castelo Velho - Hotelaria E Turismo, Lda.. Takže pozor na ní.
Vyzkoušet místo ní můžete tipy z našeho hotelu:
- Os Castejos
- Cerqueira's
- À Moda Antiga
- Maria Petisca
Nad městem se ještě tyčí gotický kostel Igreja de Santa Luzia. Ačkoliv byste si možná tipli, že stavba kostela spadá do období gotiky, není tomu tak. Stavba byla zahájena v roce 1904 a dokončena byla v roce 1943. Pokud máte dost času dá se ke kostelu s úžasným výhledem na město vyjet lanovkou. Lanovka byla vybudována v roce 1923. Mezi lety 2005 -2007 prošla lanovka kompletní rekonstrukcí. Jízdenka vás vyjdete na 2 eura za jednu cestu, případně 3 eura za zpáteční jízdenku. Za 2 eura můžete také vystoupat na vyhlídkovou plošinu kostela. Výhled z teras pod kostelem je ale také skvělý. Pokud se nahoru vydáte autem jako my, tak tu v pohodě zaparkujete pod kostelem. Jen podotýkám, že jsme na severu byli hodně mimo sezónu (od 26. dubna do 15. května). V sezóně to tam může vypadat jinak a je lepší vyrazit třeba hned ráno, kdy se vyhnete velkému množství lidí a také horku.
Arcos de Valdevez a Ponte da Barca
Naše druhé ubytování bylo ve městě nebo spíš nad městem Arcos de Valdevez. Bylo to krásné ubytování na kopci. V kamenném domě jsme měli pronajatý apartmán a hned předním jsme měli pěkný udržovaný bazén a výhled do kopců. Ubytování najdete na Bookingu pod názvem Casa do Pomar - Eido do Pomar. Ubytování nabízí také možnost dát si do sáčku na dveře číslo s počtem housek, které chcete aby vám ráno dovezli. To jsme udělali, ne vždy pečivo přivezli. Ale párkrát se to povedlo :-). Arcos de Valdevez má malé centrum. Nakoupit si můžete na kraji města v Pingo Doce, v Lidlu nebo v horším marketu ve městě (Minipreço). Z restaurací jsme vyzkoušeli Flume Restaurante & bar. Má pěkný výhled na řeku Vez a Francesinha, kterou jsme si dali byla fajn. Navštívit můžete i hrad kousek od města - Paço de Giela.
Jen 6 km od Arcos de Valdevez je městečko Ponte da Barca. Je to hodně poklidné město, ale pár fajn podniků na večeři tu najdete. Během odpoledních hodin bývají podniky zavřené a otevírají až zase v čase večeří. Dobře vypadala restaurace Vai À Fava, byla ale bohužel v čase naší návštěvy zavřená.
Na konci června se v Ponte da Barca každoročně koná vinný festival Mercado do Vinho Verde. Zajímavá určitě bude také slavnost Romaria de São Bartolomeu, která se koná v srpnu a město zaplní folklorní průvody, tradiční tance a řemeslné trhy. Mimo tyto akce je město ale hodně klidné. Centrum projdete za chvilku. Cíleně, pokud nejste ubytovaní někde kolem, se podle mě nevyplatí sem zajíždět.
Ponte de Lima: Srdce regionu Vinho Verde
Zajímavější je určitě město Ponte de Lima. Je centrem vinařské oblasti Vinho Verde. Pro region Lima je typická odrůda Loureiro. Tak určitě vyzkoušejte víno z této tradiční odrůdy. Loureiro má výrazné aroma tropického ovoce a jemný květinový nádech. Často natrefíte na Loureiro s mírným perlením. U nás na e-shopu najdete odrůdu Loureiro jak v perlivé (Casal de Ventozela Loureiro), tak v neperlivé variantě (Muros Antigos Loureiro a Flor de Linho).
Pokud toužíte ochutnat něco speciálního, pak ochutnejte pokrm Arroz de Sarrabulho (bohatý masový pokrm s rýží a vepřovou krví). K němu místní tradičně pijí lokální, temně červené Vinho Verde (z odrůdy Vinhão), které se v tradičních tavernách nepodává ve skleničkách, ale v typických bílých porcelánových miskách (tzv. malgas). Osobně jsme jedno víno z odrůdy Vinhão vyzkoušeli a musím říct, že mně teda vůbec nechutnalo :-). Mělo neskutečně sytou barvu, bylo extrémně hutné a ovocné s mírným perlením. Možná bez perlení by bylo fajn, ale s perlením chutnalo jako zkvašené. Mnohem radši mám červené Vinho Verde jako svěží, lehčí ovocné víno jako je například Pardusco od Anselma Mendese.
Název města Ponte de Lima znamená v překladu “most přes řeku Lima”. Na jejím břehu přímo v centru zdarma zaparkujete, místa je tu vždy dost. Hned u parkoviště najdete sochy Římanů. Pověst totiž říká, že přes most chtěli přejít Římané, ale uvěřili pověsti, že kdo přejde přes most ten všechno zapomene. A tak musel přejít jako první most jejich vůdce a z druhé strany pak křičel jména svých vojáků jako důkaz, že nic nezapomněl a všechno si pamatuje. Přes most Ponte Romana e Medieval vede také slavná trasa do Santiaga de Compostela.
Když přejdete most, tak hned za mostem je kostel Igreja de Santo António da Torre Velha. U kostela je příjemný park se spoustou pomerančovníků. U parku je také muzeum hraček a Centro de Interpretação do Território. Hlavním posláním tohoto muzea je sbírat, chránit a předávat dál takzvané nehmotné kulturní dědictví – tedy zvyky, tradice, příběhy a vědomosti místních obyvatel.
Na kraji města jsme pak objevili díky aplikaci The Next Slice fajn pizzerii s neapolskou pizzou - Buonissima. Byla tu příjemná obsluha a pizza byla skvělá.
Braga a svatostánek Bom Jesus do Monte
Při přejezdu na naše druhé ubytování jsme se zastavili ve městě Braga. Trochu jsem váhala jestli se do Bragy vyplatí zajíždět, ale nakonec to byla příjemná zastávka. Zaparkovali jsme zdarma u muzea Archelogie D. Diogo de Sousa v ulici Rua dos Bombeiros a do města to bylo kousek. U muzea jsou také ruiny římských termálních lázní. Když jsme tam ale byli my, tak bylo tohle muzeum zavřené. Pokud vás to zajímá, a do římských lázní vyrazíte, tak si tu budete moct prohlédnout původní základy a důmyslné systémy starověkého podlahového vytápění a zásobování vodou.
Chtěli jsme se cestou do centra zastavit v podniku Nórdico coffee, ale bylo beznadějně plno, tak jsme zakotvili v podniku Maria Luísa | Restaurant, Brunch & Specialty Coffee - Braga. Hrozně dlouho jim tam ale všechno trvalo. Takže jsme tam zabili celkem hodně času. Pak jsme se vydali na prohlídku města. Krásně kvetly růže a další květiny v parku Jardim de Santa Barbara. Zahrada je lemovaná starobylými oblouky středověkého arcibiskupského paláce. 
Za zastávku stojí i katedrála Sé de Braga ta je totiž vůbec nejstarší katedrálou v celém Portugalsku. Je skvělou ukázkou toho, jak se přes sebe vrstvil románský, gotický, manuelský a barokní sloh. Okolní historické centrum je plné uliček s kavárnami a obchody, přičemž centrem setkávání místních je živé náměstí Praça da República.
Mezi zajímavosti města patří také brána Arco da Porta Nova. Brána je jednou z nejikoničtějších a nejznámějších památek v Braze. Tento majestátní kamenný oblouk slouží jako hlavní a ceremoniální vstup do historického jádra města a projdete skrz ní na oblíbenou pěší třídu Rua do Souto.
A ještě jedna zajímavost k bráně mě napadá. Ačkoliv stojí na místě původní středověké brány v městských hradbách (která pocházela z počátku 16. století), po její přestavbě do dnešní podoby v 18. století už do ní nikdy nebyla zasazena dřevěná vrata. Město tehdy rostlo a nepotřebovalo již v noci tak silnou obranu, proto zůstal vstup symbolicky otevřený. S tím se pojí známé portugalské úsloví „És de Braga?“ (Jsi z Bragy?). Portugalci tuto větu dodnes s úsměvem používají v momentě, kdy za sebou někdo zapomene zavřít dveře.
Oběd jsme si dali v Taberna do Paço. Nabízí tu tradiční portugalskou kuchyni. Já si dala bacalhau com natas a Petr tradiční Francesinhu. Obojí bylo fajn.
Ještě přidávám souhrn tipů na fajn podniky v centru:
- Nórdico Coffee Shop • Specialty Coffee • Brunch
- Manteigaria~Fábrica de Pastéis de Nata - pekárna s tradičním dezertem
- Taberna do Paço - portugalská kuchyně
- Garden Café - snídaně
- Gelataria A.Braga.Dabra - zmrzlina
Po obědě jsme vyrazili autem za dominantou Bragy na svatostánek Bom Jesus do Monte. Tento velký komplex leží na kopci kousek za městem a po právu patří na seznam UNESCO. Bom Jesus do Monte je proslulý především svým barokním schodištěm Pěti smyslů. Pokud cestujete s dětmi, můžete se vypravit nahoru unikátní lanovkou z roku 1882. Jde o nejstarší lanovku na světě, která stále funguje pouze na principu přečerpávání a vyvažování vody. Arturovi ale stačilo, a možná to byl i větší zážitek, koukat z horní plošiny, jak se voda vypouští a sledovat celý ten princip, na kterém lanovka funguje. Samotná lanovka je dlouhá 267 m. Často lidé jezdili okružní jízdu se shora dolů a zase zpátky nahoru. Zpáteční jízdenka vás vyjde na 4 eura a jedna cesta na 2,5 euro. Je to spíš atrakce v rámci návštěvy kopce než funkční doprava, protože z centra musíte stejně popojet k lanovce autem nebo MHD.
Na kopci kromě svatostánku najdete nádherné lesní zahrady s umělými jeskyněmi a jezírkem, kde si lze půjčit lodičky. Ty jsou za nás dost předražené. Loďky půjčují na 15 minut a za osobu dáte 3 eura. A na lodi musí být alespoň 2 osoby. Takže nás stálo půjčení loďky na 15 minut 9 euro. Ale tuhle informaci jsem neměla, když jsem loďku Arturovi slibovala :-). Myslela jsem, že je to 3 eura za loďku podle informací, které jsem si našla. Mnohem levnější je půjčení loďky ve městečku Gerês v Parque das termas. Tam zaplatíte za celou loďku 3 eura a máte jí na 30 minut. Vstupné do udržovaného parku je 1 euro za dospělého a 0,5 eura za dítě.
Jinak ještě co se týká parkování, tak u spodní stanice lanovky je velké parkoviště zdarma. Nahoře je jednorázový poplatek za auto 1 euro. Z centra jste nahoře autem do 15 min. Pěšky je to z města daleko a po rušné silnici (7,5 km). My jsme parkovali nahoře a místo jsme našli celkem v pohodě, ale byli jsme tam v pátek odpoledne. Myslím, že o víkendu to bude větší problém vzhledem k tomu, že celý kopec je takový volnočasový areál i pro místní.
Guimarães: místo, kde se zrodilo Portugalsko
Co se týká měst, tak bych ještě zmínila další město, kde jsme se zastavili, a které mě hodně zaujalo. Tím městem je Guimarães. Bylo také v roce 2012 Evropským městem kultury. Já už jsem se tu jednou na opravdu krátkou návštěvu zastavovala v roce 2024. To jsem ale město proběhla jen během hodiny před snídaní. A musím říct, že mě uchvátilo nádherně zachovalé centrum města. A tak jsem se tu zastavila i tentokrát. Bohužel nám úplně nepřálo počasí a chvílemi dost pršelo. Zaparkovali jsme zdarma v ulici vedle hradu, který stojí na kopci nad městem. Případně přímo nad hradem je velké parkoviště, které je také zdarma.
Kamenný hrad z 10. století původně sloužil k ochraně tamního kláštera před útoky Maurů a Normanů. Právě zde měl být pokřtěn první portugalský král. Jak jsem zjistila už po mé první návštěvě od obchodního zástupce Pedra, Portugalci sem jezdí na školní výlety. Je to totiž místo, kde se první portugalský král také narodil. A proto na budově ve městě najdete nápis “Aqui nasceu Portugal” neboli “Zde se zrodilo Portugalsko”.
Na kopci najdete kromě hradu také park propojují hrad s palácem Vévodů z Bragançy (Paço dos Duques de Bragança). Na první pohled vás upoutá jeho unikátní střecha, ze které trčí 39 masivních válcovitých cihlových komínů. Vstupné na hrad stojí 5 eur. Pokud byste chtěli i do paláce, tak je možné koupit spojené vstupné za 8 eur. A když jste momentálně nezaměstnaní a máte sebou na to papír, tak můžete na obě památky zdarma :-).
Krátkou procházkou pak od hradu sejdete do centra města a můžete se toulat zdejšími krásnými uličkami. Jejich centrem jsou dvě propojená náměstí – Largo da Oliveira a Praça de S. Tiago. Najdete zde staré měšťanské domy s typickými dřevěnými balkony. Dominantou náměstí Largo da Oliveira je gotický památník Padrão do Salado. Obě náměstí jsou pak zaplněná předzahrádkami místních podniků, které dotváří atmosféru města.
I Guimarães má svojí lanovku a to na horu Monte da Penha. Je to ale modernější kabinová lanovka podobná těm, které najdete v Rakousku. Najdete jí pod názvem Teleférico de Guimarães. Vyveze vás ke kostelu Santuário de Nossa Senhora do Carmo da Penha. My jsme lanovkou nejeli, protože jsme na to neměli dost času. A tak jsme zůstali jen v centru. Na kopci je velký lesopark a pěkný výhled na město, takže pokud trávíte v Guimarães více času, tak si sem můžete udělat výlet. Zpáteční jízdenka vás vyjde na 7,5 eura a jedna jízda na 4 eura.
A co tu ochutnat?
Tradičně se zde vyrábí takzvané „klášterní sladkosti“ (doçaria conventual). Nejznámější jsou Tortas de Guimarães (listové těsto plněné dýní, mandlemi a vejci) a Toucinho do Céu (hutný a velmi sladký mandlovo-žloutkový koláč). Vynikajícím kontrastem k těmto těžkým a sladkým dezertům (a k místní vydatné kuchyni) je svěží mírně perlivé víno Vinho Verde. My jsme také objevili opět díky aplikaci The Next Slice výbornou pizzerii kousek za městem. Jmenovala se Forneria da Villa. Byla v takové trochu průmyslové části města, ale byla to nejlepší neapolská pizza, kterou jsme za celou dobu v Portugalsku ochutnali.
Caldas das Taipas a Petrův výlet za architekturou
Musím taky říct, že před přejezdem do Guimarães Petr držkoval, že já mám všechno naplánované a nemůžeme se stavit tam, kde kluci chtějí. Tak jsem cestu nechala na nich a Petr vybral atrakci ve městě Caldas das Taipas. Byl to most Ponte Romana das Taipas. Šli jsme k němu přes celé město, a když jsme tam došli, tak prohlásil aha to na fotkách vypadalo jinak :-). Vizuálně to velká atrakce fakt nebyla, takže jsem od té doby zase plánovala naše výlety já :-), protože se moc neosvědčil.
Ale abych mu zase tolik nekřivdila most je zajímavý architektonicky. Má velmi netypickou a v Portugalsku vzácnou konstrukci. Jedná se o tzv. „ponte prancheira“ (deskový most). Nemá klasické vysoké oblouky, ale tvoří ho zcela vodorovná plošina z masivních žulových desek, která těsně kopíruje hladinu řeky. Podpírá ji úctyhodných 33 úzkých a nízkých žulových pilířů, které jsou na straně proti proudu tvarované do trojúhelníku, aby rozrážely vodu. I když není původem římský, most byl po staletí naprosto klíčovým bodem a považoval se za důležitou strategickou a administrativní stavbu. Ležel totiž na staré hlavní silnici spojující dvě nejdůležitější města na severu – Bragu a Guimarães. Pro svůj obrovský historický význam a ojedinělou stavební typologii byl tento most již v únoru 1926 oficiálně klasifikován jako portugalská národní památka (Monumento Nacional). Působí to impozantně že jo? Ale nee fakt se tam nevyplatí kvůli tomu zajíždět :-). Ve městě by nicméně měly někde být také lázně přístupné veřejnosti. My jsme prošli jen hooodně retro obchodní centrum, kde na nás všichni z obchodů koukali, protože tam asi žádný turista normálně nezavítá:-).
To by asi bylo tak nějak vše k městům, které jsme navštívili na severu a v samostatném článku vám sepíšu přírodní krásy národního parku Peneda Geres. Rozhodně doporučuji tuto oblast navštívit, byli jsme na jaře skoro všude sami a příroda je tu opravdu krásná. O tom už ale víc v dalším článku.