Původně jsem chtěla celé tři týdny naší dovolené strávit v Lisabonu, protože je to dobré výchozí místo na pláže a na výlety po okolí (Cascais, Costa da Caparica, Sintra, Ericeira, Setúbal, a tak dále…). Ale nakonec to dopadlo jinak. Našli jsme si ubytování na dva týdny přímo v Setúbalu a na Lisabon nám zbyl jen poslední týden. Musím ale říct, že jsem za to nakonec byla ráda. V Setúbalu je totiž božský klid a s dvouletým Arturem to tam bylo mnohem lepší než v rušném přeplněném Lisabonu. Takže ačkoliv Lisabon je moje srdcovka, tak mě vlastně ten týden bohatě stačil.
Jak se dostat z Lisabonu do Setúbalu
Z letiště do Setúbalu jsme se dostali půjčeným autem od společnosti Europcar. Auto jsme po třech dnech vrátili v kanceláři v Setúbalu. Nechtělo se nám totiž táhnout všechna zavazadla spolu s Arturem autobusem. Nakonec jsme auto ocenili i při návštěvě vinařství Filipe Palhoca, kam se nedá moc dostat veřejnou dopravou, a také jsme s ním projeli pohoří Serra da Arrábida, což rozhodně stálo za to. Když jsme auto šli po třech dnech vrátit, Artur cestou do půjčovny usnul. A když se vzbudil, tak nechtěl auto opustit, protože myslel, že už je naše. Tak chvíli těžce nesl, že jsme přišli o auto a stali se z nás pěšáci odkázaní na místní autobusy.
Do Setúbalu se dá ale v pohodě dostat i místními autobusy. My cestu autobusem otestovali až na zpáteční cestě do Lisabonu. Kvůli dopravní zácpě před červeným mostem ale cesta trvala o hodinu déle, než měla. Mezi Lisabonem a Setúbalem (stanice Interface) jezdí přímá linka 4725. Ta vás doveze přes zastávky Alcantara (tam jsme vystoupili my), Campolide až na Sete Rios. Další linka 4720 vás doveze přímo do Setúbalu ze stanice Oriente přes most Vasco de Gama. Na zastávku Oriente se dostanete jednoduše červenou linkou metra z letiště (jsou to jen 3 zastávky). Jízdí řád autobusů najdete na stránkách společnosti Transportes Sul de Tejo.
Další možností je vlak, ten do Setúbalu vyjíždí ze stanic Entre Campos nebo Roma/Areeiro. Spoje zajišťuje společnost Fertagus.
Ubytování
Ubytování jsem měli pár minut pěšky od hlavního náměstí. Malý apartmán se nacházel v třípatrovém žlutém domě, na booking.com ho najdete pod názvem Jasmim. Náš žlutým dům sloužil Arturovi po celou dobu jako záchytný bod. Protože se vždycky ptal, kde je naše ulice. My pak museli vždy čekat na začátku ulice a on běžel hledat náš žlutý dům. A měl ohromnou radost každý den, že ho našel. Nicméně po 14 dnech se opakovala stejná situace jako s autem. Protože to byla naše ulice, tak nechtěl apartmán opustit :-). Odchod z naší ulice ale nesl mnohem hůř než odchod z auta. A i teď po půl roce se kolikrát ráno vzbudí a ptá se “kde je naše ulice a jestli pojedeme na pláž”.
Co navštívit v Setúbalu
Překvapivě sem z Lisabonu nezavítá mnoho turistů. Je to asi tím, že Lisabon a jeho okolí nabízí spoustu jiných možností, které jsou na předních místech průvodců. Setúbal je tak trochu opomíjený a díky tomu zůstává klidným místem. Najdete tu náměstí Praca da Bocage, kterému vévodí stejnojmenná socha a místní radnice (Camara Municipal). Je tam i spoustu restaurací a kaváren.
Místní vína můžete ochutnat na terase v Casa do Turismo, ta se nachází také v těsné blízkosti náměstí. Nakoupit si tam můžete i místní vína s sebou v místním obchodě.
Co v Setúbalu rozhodně nesmíte minout je místní tržnice – Mercado do Livramento. Najdete ji u kruhového objezdu na ulici Avenida Luísa Todi. Je otevřená od úterý do neděle, vždy od sedmé hodiny ranní do dvou odpoledne. Tržnice se začala stavět v roce 1876, kdy došlo k demolici staré tržnice. Otevřena byla pak v roce 1930. Uvádí se, že historie tržnice je více než 140 let stará. Uvnitř budovy kromě skvělé nabídky ryb, mořských plodů, ovoce, zeleniny, bylinek a regionálních produktů můžete obdivovat také nádherné Azulejos. To už asi mnozí z vás víte, že jsou to tradiční portugalské ručně malované kachličky. Na kachličkách najdete výjevy ze života rybářů. V roce 2016 tržnici označil deník USA Today jako jednu z nejhezčích rybích tržnic na světě. Tak jí rozhodně nevynechejte, stojí to za to.
Dalším místem kromě Casa do Turismo, kde najdete pestrou nabídku místních vín, je Casa da Baía. Dům nechal postavit D. António Domingos de Sousa v letech 1745 až 1750. Už v roce 1755 byl ale hodně poničen zemětřesením. V 19.století začala budova sloužit vojenským účelům. Po epidemii španělské chřipky byla budova přestavená na sirotčinec. Jako sirotčinec sloužila až do roku 1968. Dnes je budova velmi pěkně zrekonstruovaná. Snadno ji poznáte podle výrazné modré barvy. Nachází se stejně jako Mercado do Livramento na ulici Avenida Luísa Todi. Najdete tam prodejnu lokálních vín a regionálních produktů. Můžete se tam v místním infocentru pozeptat, co se dá podniknout v Setúbalu. Ochutnat tu také můžete místní specialitu – dezertní víno Moscatel de Setúbal nebo lokální vyhlášené sýry z městečka Azeitao. Navštívit můžete také expozici věnovanou delfínům.
Další dominantou Setúbalu je nádherný rybářský přístav. Najdete tu krásné barevné rybářské bárky. Je to jeden z nejbarevnějších přístavů, který jsem měla možnost navštívit. Artur tam chodil hrozně rád, vždycky si sednul na pachole, sloužící k uchycení lodí, a pozoroval místní ruch. Podél přístavu jsou instalované sochy delfínů, kteří u Setúbalu žijí. My jsme měli štěstí a delfíny jsme z místní městské pláže opravdu viděli skákat v oceánu. Příjemnou procházkou z přístavu se po promenádě dostanete za chvíli právě na tuto místní písečnou pláž. Cestou na ní najdete stín v parku podél promenády. Artur s Petrem si tam ve stínu stromů vždycky zavěsili hamaku a Artur si tak mohl trochu odpočinout předtím, než začal řádit na pláži v písku. Pláž nebyla nijak přeplněná a nabízela i skvělé občerstvení.
Pokud rádi navštěvujete vyhlídky a kocháte se výhledem, tak se neváhejte vydat nad město na vyhlídku Miradouro de Sao Sebastiao. Dojdete na ní historickou uličkou přes bránu Portal Histórico de Setúbal. V bráně si můžete udělat pěknou fotku s historickou uličkou, pokud vám mezitím dítě neuteče skoro do poloviny té uličky ;-). Z vyhlídky je vidět přístav, ze kterého vyjíždí trajekty na poloostrov Troia. V menším přístavu si také můžete půjčit loď, pokud máte oprávnění vůdce malého plavidla. Společnost, která tu půjčuje lodě se jmenuje Setúbal Alive.
U nás doma se manžel ohromně těšil na jeden den do Portugalska, že pro nás bude mít překvapení. Já moc milovník překvapení teda nejsem, zvlášť v jeho podání :-). Když nadešel onen den překvapení, tak jsme museli dřív vstávat, absolutně jsem netušila, co si vzít na sebe a co zabalit Arturovi. A vyrazili jsme nejdřív na snídani. Poté jsme nabrali směr přístav. Já jsem se pořád uklidňovala, že i když pojedeme lodí, tak jí někdo bude řídit, protože Petr nemá řidičák. Jenže pak jsme přišli k budce, kde půjčují lodě, a vidím, jak mu podávají klíče. Tak jsem se zhrozila a říkám, jak ti to můžou jen tak půjčit, když nemáš “řidičák na loď“ ? Načež on vytáhl z peněženky průkaz vůdce malého plavidla. A já čuměla jak puk. To mě dostal. Bez mého vědomí si v Praze a pak v Děčíně udělal řidičák na loď! Artur se těšil, na mě šly mdloby, že nabouráme všechny lodě v plném přístavu! Artur dostal vestu a nadšeně nalezl na loď.
Z přístavu jsme vyjeli nakonec v pohodě a vyrazili jsme podél pobřeží směrem k Sessimbře. Měli jsme krásný výhled na pláže v přírodním parku Serra da Arrábida. Dojeli jsme skoro až do Sessimbry. Ale pak už začaly strmé skály a výhled už byl hodně monotónní, navíc Artur po 15 minutách šíleného jásání usnul. Přitom do té doby dopoledne nespal ani jednou. Loď ho ale totálně odrovnala . Když se probudil, tak jsme se u pláže Pontinha da Arrábida vykoupali a nasvačili se. Je tam i taková malá ferrata na skalách hned u oceánu. Myslím, že vede i přes pár jeskyní. Pak jsme nabrali směr poloostrov Troia. Tam je ale potřeba sledovat hloubku, jsou tam písečné ostrůvky a v některých místech je hodně mělko. Nicméně jsme dojeli až k jižnímu přístavu, kam jezdí trajekt. Je tam vojenská základna a hezké písečné pláže. Pak už jsme se museli vrátit do přístavu. Tam jsme zjistili, že jsme špatně pochopili, kde máme natankovat. Pán nám prý říkal, že na straně Setúbalu je benzínová pumpa zavřená a musíme natankovat na poloostrově Troia. To jsme nepochopili a mysleli jsme, že to musíme stihnout do 12 h, než budou mít polední pauzu :-). Ale průšvih to nebyl, dali jsme mu peníze a on zajel na Troiu natankovat za nás. Tak to byl náš výlet na lodi a den plný překvapení :-). Je pravda, že já teda opravdu překvapená byla, že má manžel řidičák na loď :D.
Další místo, které byste v Setúbalu neměli minout, je pevnost Sao Filipe, která se tyčí nad městem. Z náměstí Praca de Bocage se na pevnost pěšky dostanete asi za 25 minut, jsou to cca 2 kilometry. Je to moc hezká procházka nejdřív po starých uličkách Setúbalu a pak vzhůru. Cestou se můžete zastavit v takovém pěkném starém obchůdku Mercearia Confianca de Troino. Je to taková všehochuť. Najdete tam staré váhy a různé regionální nebo pro Portugalsko typické produkty. Můžete si tam posedět u kávy a dát si k ní regionální sýry, klobásky nebo nějaký dezert. Obchod najdete na náměstí Praca Machados dos Santos.
Je to také perfektní místo na oběd. Zastavili jsme se tam cestou z pevnosti a bylo to super. Na náměstí jsou umístěny velké grily, na kterých připravují čerstvé ryby. V době oběda tam bylo plno místních. Doporučuji dát si rybu, kterou pečou na grilu rozříznutou, třeba Douradu. Na grilu připravují třeba i sardinky, ale ty rozpůlené ryby jsou podle mě mnohem lepší. Nicméně zpět k vyhlídce. Z města začnete po chvíli stoupat vzhůru. Po pravé straně jsou novější designové domy. Některé vypadaly teda trochu opuštěně. Když dojdete na pevnost, tak se můžete kousek za vstupem podívat do místní kaple obložené kachličkami Azulejos. Je tu také občerstvení, takže si můžete dát kávičku s parádním výhledem. Pokud teda nenecháte návštěvu pevnosti na poslední den a není mlha. My neviděli vůbec nic kromě mlhy. Občas teda fouknul milosrdně vítr a mrak na chvilku odešel. Takže nějakou tu fotku se nám cvaknout podařilo. Nicméně doporučuji mrknout na předpověď a nejít nahoru, když hlásí mlhy :D. Za hezkého počasí je z pevnosti opravdu nádherný výhled na poloostrov Troia a na barevný přístav v Setúbalu.
Při procházce po městě mrkněte do parku Bonfim. Jsou tam sochy s různou tématikou. Tyto typické sochy najdete i ve většině obchodů se suvenýry. Ale v parku Bonfim najdete sochy velké cca 3 m. Symbolizují tradice a významné osobnosti města. Je tam například socha Maria da Vinha symbolizující tradici výroby vína na Setúbalu nebo Maria Baía symbolizující pomerančovníky v okolí Setúbalu, a pak taky socha Desccaregados do Peixe symbolizující spojení města a oceánu. V obchodech se suvenýry najdete sochy pod názvem “Pasmadinhos de Setúbal”. Jsou to keramické zmenšeniny z kolekce výtvarnice Marie Pó.
Cestou z parku zpátky k tržnici se můžete ještě zastavit v Convento de Jesus. Je to nádherný bílý klášter postavený ve stylu Manueline. Stavba kláštera byla zahájena v roce 1490 a dokončena byla v roce 1496. O stavbu se postaral architekt Diogo Boitaca, který se podepsal pod stavby jako je klášter jeronymitů v lisabonském Belému, stál také za stavbou impozantního kláštera v portugalském města Batalha. Před klášterem je perfektně upravený trávník, středem dojdete přes náměstí Largo Jesus k místní kavárně, kde se můžete stavit na šálek kávy a kochat se při jejím popíjení nádherným klášterem.
Jako poslední zmíním ještě park Urbano de Albarquel. Ten se nachází v těsné blízkosti městské pláže, o které jsem se tu už zmínila. Najdete tam různé stroje na cvičení, a když půjdete po pláži dál, najdete krásná místa na opalování, kde budete skoro sami mezi skalami. Jen dávejte pozor na padající kameny ze strmých skal. V parku je dětské hřiště s velkými lanovými průlezkami. Dát si tu můžete taky skvělou zmrzlinu z místní zmrzlinárny Valenciana. Občas měli vozík se zmrzlinou i na promenádě u pláže. Když na něj nenarazíte, tak se zastavte přímo v cukrárně.
Co na Setúbalu ochutnat a pár tipů na místní restaurace
Velkou specialitou Setúbalu je jídlo Choco Frito. Když jsem ten název viděla poprvé, tak jsem si myslela, že je to něco ve stylu španělských churros (fritované tyčinky s čokoládou). O to větším překvapení to pro mě bylo, když pokrm přinesli. Jsou to totiž smažené kousky sépie obalené ve strouhance s hranolky a majonézou. Je to vlastně taková setúbalská verze fish and chips. Skvělé choco frito jsme si dali u městské pláže v restauraci Martroia. Tam jsem si já dala i dobré rizoto s mořskými plody. Nejčastěji však na choco frito narazíte na druhé straně Setúbalu u menšího přístavu, kde jsme si půjčovali loď. Tam naprostá většina restaurací nabízí právě choco frito. Vyhlášená je restaurace Casa Santiago – O Rei do choco frito. V Casa Santiago ale bylo narváno, takže jsme museli vyzkoušet vedlejší restauraci Casa Lagarto, kde byly choco frito taky super. Měli tam teda dost obří porce.
Další vyhlášenou pochoutkou jsou na Setúbalu ústřice. Na městské pláži Praia de Saúde najdete pojízdný bar s ústřicemi, ke kterým nabízí samozřejmě i sklenku šumivého vína. Perfektní ústřice si dal Petr i ve zmíněné restauraci Martroia.
Co byste na Setúbalu také rozhodně neměli vynechat, to jsou vyhlášené místní sýry. Ty nejlepší prý pochází z městečka Azeitao. Tam také najdete vyhlášeného výrobce dezertního vína Moscatel de Setúbal. Není to nikdo jiný než vinařství José Mária da Fonseca. Kromě muzea této firmy tam nově najdete restauraci Wine Corner, která jim také patří. Velmi dobře se tam najíte a jako bonus můžete ochutnat jejich vína. Já miluju hlavně jejich Moscatel. Je úžasný tím, že přestože se jedná o sladké dezertní víno, tak má perfektní svěžest. Určitě vás okouzlí zajímavé aroma rozinek, pomerančové kůry a sušeného ovoce. Tohle víno má na Setúbalu obrovskou tradici. Dolihovává se podobně jako portské víno. Jen výsledný obsah alkoholu je o něco nižší a zbytkový cukr zase o něco vyšší. Víno se vyrábí z místní odrůdy Moscatel de Setúbal. Narazit tu můžete i na odrůdu Moscatel Roxo, která je velice vzácná. Její pěstování je komplikované a náročné, kvůli tomu se moc vinařů do produkce vín z této odrůdy nepouští. Ve vinařství José Mária da Fonseca však dezertní víno z této odrůdy najdete a je skvělé.
Ochutnala jsem Moscately od různých firem na Setúbalu, ale žádný mě nezaujal tolik, jako ten od firmy José Mária da Fonseca. Přestože se jedná o velkého výrobce, tak jejich Moscatel je pro mě tím nejlepším. Hodně se mu ještě blíží Moscatel de Setúbal z vinařství Filipe Palhoca. Je svěží o něco míň, ale je také skvělý. K Moscatelu se perfektně hodí tradiční portugalský dezert Pastel de Nata. Rozhodně tuto kombinaci vyzkoušejte.
Z červených vín doporučuji vyzkoušet místní odrůdu Castelao. Je to lokální odrůda, které se daří na místních písečných půdách. A dává šťavnatá, příjemně ovocná vína.
Pokud jste velkými milovníky dobré kávy, stejně jako můj manžel Petr, tak zajdete na kávu do podniku The Coffee v boční uličce vedoucí z náměstí Praca de Bocage. Petr se tam zastavoval při každé cestě do města. Vyhlídnutý jsme měli také podnik Burguesa, který podle recenzí nabízel skvělé burgery. Měli ale skoro po celou dobu našeho pobytu zrovna dovolenou, takže jsme nakonec burger nestihli. Můžu ale doporučit podnik hned vedle Casa de Baía. Ten se jmenoval 490 Taberna STB. Narazili jsme na něj hned první večer. Hrála tam živá hudba, která naprosto nadchla Artura. Tleskal po každé písničce jako šílený. Dali jsme si krevety a polvo á lagareiro. A obojí bylo vynikající. Měli jsme k tomu i lehké velmi dobré rozlévané bílé víno tzv. house wine.
Výborné jídlo nabízela i restaurace přímo na pláži Praia de Saúde - Rockalot. Tam jsme si s Arturem dali focacciu s roastbeefem a Petr burger. Obojí bylo super. K tomu jsem si já dala osvěžující bílou Sangrii, která taky neměla chybu.
Na čerstvé ryby z grilu vyrazte určitě na již zmíněné náměstí Praca Machados dos Santos. My tam obědvali v restauraci O Nau. Čerstvé ryby z grilu jsou opravdovou pochoutkou. Ale i okolní restaurace na náměstí budou nabízet určitě chutně upravené ryby.
Když dostanete chuť na zmrzlinu, což se Arturovi stávalo skoro každý den, tak vyrazte do zmrzlinárny Valenciana. Najdete jí buď v parku Albarquel, nebo přímo ve městě na náměstí Largo da Misericórdia. Tam najdete také pobočku Nata de Lisboa, kde si můžete dát jak jinak než tradiční pastel de nata.
Na snídani je fajn síť pekáren Padária Portuguesa. Ty najdete jak v Setúbalu, tak v Lisabonu a jeho okolí. Artur si tam oblíbil džus z čerstvých pomerančů, kterému říkal džus závodní. Dát si tam kromě džusu můžete hodně druhů croissantů. A co nám hodně chutnalo, to byl dezert Pao Deus (božský chléb). Ten byl super, rozhodně ho vyzkoušejte. Je míň sladký, než vypadá :-).
Autobusem na pláž
A teď ještě to hlavní, proč jsme si Setúbal vybrali – místní pláže. Kvůli nim byl Setúbal mojí hlavní volbou. Z města se dostanete autobusem na pláže do přírodní rezervace Serra da Arrábida. Během letních měsíců je tam zakázaný vjezd osobních aut a dostanete se tam jen autobusem. My na autobus nasedali na Avenida Luisa Todi. Pozor, musíte nastoupit předními dveřmi. To nás při první jízdě trochu překvapilo a dostali jsme tak trochu vynadáno od řidiče, že jsme naskočili prostředními dveřmi. Až na konečnou zastávku v přírodním parku na pláž Praia do Creio se dostanete linkou autobusu 4472. Dostanete se s ní i na všechny ostatní pláže v přírodním parku. Mezi ty patří - Praia da Figueirinha, Galápos, Galapinhos a trochu dál se projdete právě z konečné zastávky Praia do Creio. Když sejdete po silnici dolů, tak můžete zajít i na krásnou pláž Pontinha da Arrábida. Dřív se tam dalo dojet autem, takže při naší poslední návštěvě jsme tam zajeli na skútru přímo k pláži a místní restauraci. To už dneska nejde. Nicméně doporučuji se na pláž zajet podívat.
My jsme nakonec s Arturem nešli dolů, ale vrátili jsme se kousek po silnici na Praia Galápos, protože se nám nechtělo táhnout se s ním tu dálku dolů a pláž Galápos byla blíž k silnici. Děsila nás teda i cesta nahoru, kdy by pravděpodobně po řádění na pláži usnul v náručí. Navštívili jsme i pláž Figueirinha, která je taky moc hezká. Jen pozor nad pohořím Serra da Arrábida se často drží mraky. A proto se nám několikrát stalo, že jsme dojeli na pláž v přírodním parku a nad pláží seděl mrak. Když jsme pak dojeli zpátky do Setúbalu, tak tam bylo skoro vždycky hezky.
Trochu divné je, že cestou na pláže v přírodním parku minete obří zaprášenou betonárku nebo cementárnu. Hned kousek od ní je nemocnice umístěná hned vedle pevnosti Forte Santiago do Outao. Dál je pak nějaké místo archeologických vykopávek a eko rezort na opravdu příšerném místě u silnice kousek od cementárny s asi nejošklivějším přístupem k vodě v okolí Setúbalu. Takže míjíte cestou na pláže opravdu rozmanitá místa, která byste u přírodní rezervace asi nečekali :-).
Ještě před branou přírodního parku můžete vysednout na pláži praia de Albarquel. Písečná pláž se nachází přímo pod pevností Forte Albarquel.
Na druhou stranu Setúbalu pak jezdí autobus na pláže Praias do Sado. Tam jsme ale nejeli. Protože podle googlu to budou spíš takové mokřady než pláže. Kousek nad plážemi jsme totiž navštívili Mourisco Water Mill, a tam teda mokřady rozhodně byly.
Pracovní “povinnosti”
Z vinařství jsme během našeho pobytu navštívili Filipe Palhoca, a pak ještě v Azeitao José Mária da Fonseca. V obou dvou vinařstvích lze domluvit prohlídka, pokud se jim ohlásíte dopředu. Filipe Palhoca je rodinné vinařství v blízkosti městečka Poceirao. Pokud byste se rozhodli vinařství navštívit, tak si budete muset pravděpodobně půjčit auto. Hromadnou dopravou se tam lze dostat jen těžko. Museli byste se dostat asi nějak do města Poceirao, a pak jít pěšky po silnici k budově vinařství. V nedávné době vinařství zrekonstruovali a můžete tam navštívit hezky udělaný obchod s jejich víny. Dřív měli vína na paletách a žádný obchod ve vinařství nebyl. Za ochutnávku 3 druhů vín jen v obchodě zaplatíte cca 4 eura, pokud byste se rozhodli pro prohlídku vinařství s ochutnávkou 4 druhů vín, což doporučuji, tak za to zaplatíte 9 euro. K ochutnávce vín vám nabídnou lokální sýry, chleba, krekry a marmeládu. Návštěva s ochutnávkou pěti druhů vín a drobným občerstvením vás pak vyjde na 12 euro. Ceny ochutnávek i ceny vín jsou podle mě velmi příznivé.
Mnohem lépe se ze Setúbalu dostanete do vinařství José Mária da Fonseca. Do městečka Azeitao jezdí několik autobusových linek. My nasedali na autobus na Praca Alm. Reis. Měli jsme vyhlídnutou jednu linku autobusu, na ten jsme nakonec čekali asi hodinu, a stejně nepřijel. Místní nám pak poradili jinou linku, která v Azeitao zastavovala také. Takže se ptejte a místní vám určitě rádi poradí ;-). Vystupte na zastávce Vila Nogueira de Azeitao. Autobus staví na náměstí kousíček od hlavní budovy vinařství. Můžete si zaplatit prohlídku muzea vinařství. Během prohlídky navštívíte i obří stodoly, kde skladují dezertní vína Moscatel de Setúbal. Součástí prohlídky je i ochutnávka v jejich obchodě. Co vám bude chutnat, to si můžete v obchodě rovnou koupit. Doporučuji také zajít na oběd od jejich Wine Corneru. Mají to opravdu moc hezky udělané.
Tak to by bylo tak nějak v kostce vše k Setúbalu a v příštím článku vám dám tipy na výlety v okolí Setúbalu. Já bych to nacpala do jednoho článku, ale dostala bych od Petra vynadáno, že to mám rozdělit, abyste to čtení neměli tak dlouhé :D.